6. května 2014

The Chosen | Kapitola 4 | The Wedding (part 1)

Ahoj,
tak jsem si řekla, že vás nebudu trápit a kapitolu přidám už v Úterý :D
Londýnský článek bude taky, ale došlo mi, že si musím dát fotky dohromdy a tak dál, takže později :D
Kapitola by byla dvojnásobná, tak je na dvě části. Nebudu to dýl okecávat...
Enjoy!

××××××××××××

Už po probuzení jsem se cítila trochu nervózní. A je to tu, říkala jsem si. Nemůžu popřít, že jsem si svou svatbu představovala jinak. Ale díky Lokimu a těm šatům od něj to nebylo až tak zlé. Cha, i když tvrdím, že je mi to fuk, tak mi na mém vzhledu a oblečení záleží.

Věděla jsem, že mám ještě moře času, tak jsem další chvíli ležela. Pak jsem se zvedla a vyšla z pokoje. Bydlela jsem v Lokiho, vlastně už našich komnatách. Několik pokojů na přespání, koupelna, něco ve stylu obýváku a ještě velká knihovna. Sedla jsem si na pohovku a ujídala hroznové víno, co bylo na stole.

"Tak brzy a už jsi vzhůru?" ozvalo se za mnou.
"Ani nevim, kolik je, nemám seřízený hodinky." odpověděla jsem.
"Pět ráno."
"Tak brzo? Až se mi z toho chce zas spát." prohodila jsem se zíváním. Pak jsem vstala, prošla kolem Lokiho a vrátila se do pokoje. Tam jsem si lehla a znovu usnula.

Probudily mě kroky. "Co je?" zeptala jsem se nevrle a posadila se. Už jsem se úplně vybodla na to, co mám v jeho přítomnosti na sobě - tentokrát jen deku.
"Měla by jsi vstát, bude poledne. Matka vzkazuje, že ti ráda pomůže s přípravou. Řekl jsem jí ale, že nechceš."
"Díky, přesně tak, nechci. A prosím, příště zaklep."
Vypadalo to, že chce něco odseknout, ale pak zadržel dech, koukl na mě a odešel. Taková idyla, napadlo mě.

Sedla jsem si na stoličku před zrcadlo. Chvíli jsem na sebe jen tak zírala. Netušila jsem, jak se namalovat. Pro mě to vždycky končilo dolníma linkama.

Někdo na mě myslel, takže tam byly stíny a další malovátka. Chvíli jsem se s tím patlala a kupodivu jsem byla s výsledkem spokojena - černo stříbrné stíny na víčkách, typicky dole obtažené oči a tmavá rtěnka. Spíš jako na pohřeb, než na svatbu, ale co. Takhle jsem to chtěla. Mámu by z toho asi kleplo, kdyby už nebyla po smrti, říkala jsem si. A tetu určitě.

Teď se navléct do šatů. Vyndala jsem ze skříně ten černý poklad. Oblékla jsem si je a prohlédla se v nich. Lokimu se opravdu povedly. Černé, bez ramínek, s rozparkem na zádech, dlouhé až na zem s trochu objemnější sukní a dole stříbrnými odlesky. Zatočila jsem se jako malá. Vzala jsem si k nim černé lodičky s nízkým podpatkem, abych se v nich nezabila.

Málem jsem se zapomněla učesat. Vzala jsem si hřeben a rychle si jím prohrábla vlasy. S nějakým účesem se patlat nebudu, řekla jsem si.

Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a vyšla z pokoje. Bylo půl druhé a svatba měla začít ve dvě. Nechtěla jsem si v těch šatech sedat, tak jsem se opřela o stěnu a čekala na Lokiho.

Měl na sobě černo zlato zelené oblečení a helmu s rohy. Nejdřív jsem se podvědomě zasmála. Probodl mě ostrým pohledem. Hned jsem se přestala smát.
"Můžeme?" zeptal se.
"Jo, já sem redy." pokusila jsem se o pohodový tón.

Vyšli jsme z pokoje a zamířili zlatými chodbami k hlavní síni. Po pár krocích jsem, podle očekávání, škobrtla a už jsem byla na zemi. Vyškrábala jsem se zase zpátky na nohy.
"V pořádku?"
"Jo, ale faktem zůstává, že na těch podpatcích neumim chodit."
"Tak si ty boty zuj. Šaty máš až na zem, nikdo si nevšimne." poradil mi.
"Určitě. A budu pak vedle tebe působit ještě menší, zvlášť když máš ty rohy."
Zatvářil se, ale nekomentoval to.

A bylo to tu - stáli jsme před velikými zlatými dveřmi vedoucími do hlavní síně. Tam na nás čekal mohutně působící blonďák - Thor. On mě měl dovést k pomyslnému oltáři.
Loki vešel jako první a já s Thorem jsme chvilku čekali. Pak jsem se naposledy zhluboka nadechla a vstoupili jsme. Lidé zajásali a mě oslnilo světlo, které se odráželo od zlatých stěn.

10 komentářů:

  1. uchvatná kapitola tedy polovina moc se těším na druhou část. A taky by se mi líbilo kdybych si mohla boty sundat kdykoliv život by byl hezčí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :D Já osobně boty nenosím, pokud nejdu přímo na ulici, furt chodim v ponožkách, klidně i po zahradě :D

      Vymazat
  2. Si veľkodušná, nenechala su nás tak dlho trpieť. Také svadobné šaty by som brala, nom mama by ich zo mňa strhla do sekundy. To je teda gentlrman keď ju nezachytil pred pádom!! A potom ešte vraj vyzuj si topánky!!! Pche, to nemyslel na to čo by sa sňou stalo keby jej bol taký Thor stúpil pri tanci na nohu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje mamka by mi takové šaty (snad i) schválila :D Upřímně, Ginia je spíš ta, která lidem hamtá na nohy, protože něco na ní je (samozřejmě) ze mě :D

      Vymazat
  3. Skvělá půlka :333. Musím říct že tvůj styl psaní mě uchvátil :O vážně úžasné.

    OdpovědětVymazat
  4. Nádhera! Takový svatební šaty bych taky chtěla. Žádná růžová na svatbě.. můj sen! To chce chodit na chůdách, aby byla vysoká jak Loki :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To já taky :D No... já bych skoro chůdy potřebovala, zvlášť když on má ty rohy :D

      Vymazat
  5. Naprosto úžasný..! :D Moc, moc se těším na další kapitolu..

    OdpovědětVymazat