Ahoj,
je Úterý, takže tu pro vás mám další kapitolu The Chosen.
Taky pracuju na jedné jednorázovce, ale ještě uvidím, jak to půjde a nepůjde.
Dále
doufám, že nedostanu zákaz na počítač, který visí ve vzduchu, kvůli
pětce z testu z matematiky... Ale v tom případě by mě (snad) zachránil
můj mobil. No, uvidíme :D
Zároveň nemám moc času, protože jsme
na češtině dostali projekt - udělat v pěticích časopis a já (kdo taky
jiný) jsem chudák, co musí všechny články zformátovat a přepsat do pc
-_- A kromě toho jich i nejvíc píšu. Takže, takže...
Každopádně, v dnešní kapitole se dozvíte něco o minulosti Ginie (jen pro osvěžení, abyste věděly o co go).
Enjoy!
"Aby
jsi pochopil souvislosti, musím začít trochu oklikou." řekla jsem,
"Když mi bylo šest let, přesně na moje narozeniny jsme měli nehodu. V
autě jsem jela s rodiči. Nějakej debil to do nás napálil a ujel. Vím, že
naše auto rolovalo polem, ale moc si toho nepamatuju. Každopádně jsme
skončili v nemocnici. Mám dojem, že táta nepřežil převoz. Máma umřela po
dvou dnech na vnitřní zranění. To bylo poprvé, co jsem zůstala sama.-"
"Od té nehody máš jizvu na tváři a...tu nohu?" přerušil mě Loki jemně otázkou.
"Jo.
Jela jsem na zadním sedadle, vlevo, u nárazu. Vysypalo se sklo a velký
střep mi rozřízl tvář. Za tu nohu může pokroucený plech dveří, v kterém
jsem se zaklínila. Ale to odbočuju. V nemocnici jsem byla přes měsíc. Za
tu dobu kontaktovali moji tetu, jedinou příbuznou. Hned po propuštění
se mě ujala, ale neměla mě ráda."
"A ty víš proč, že ano?" zajímal se.
"Jo
a nepřerušuj. Šlo o rodinné vztahy. Budu muset na chvíli odbočit k
rodičům. Máma, Lady Abigale Evensová, za svobodna Uptonová, byla
šlechtična. Otec Richard Evens byl boháč, obchodník. No a teta, Lady
Isabella jednoduše žárlila. Zůstala svobodná, bez dětí a neměla moc
peněz. Jejich rodiče vždycky nadržovali jí nad mamkou a jí vadilo, že
osud ne. Moje rodiče nesnášela a mě taky.
Takže když mě
dostala na krk, mstila se. Nejdřív jen skrze nechutně přísnou výchovu -
atlas na hlavě půl dne, prý ať se nehrbím, tenké šatičky i do zimy, že
dáma se musí obětovat, sedět půl dne a čumět na zeď, abych byla
trpělivá. Když jsem byla malá, zabíralo to a byla jsem z toho zdrbnutá.
Pak, s věkem jsem jí začala odporovat a ona přešla k bití. Ty jizvy na
zádech jsou od toho.
Tou dobou mi bylo asi deset nebo
jedenáct. Neměla jsem to komu říct, nepouštěla mě z domu. Měla jsem
soukromého učitele, kterého uplácela mnou, jestli chápeš."
Němě přikývl.
"Netušila
jsem, co dělat. Chtěla jsem se pokusit utéct, ale ani to nešlo - můj
pokoj byl sklepní, bez oken a ona stále dohlížela. Každý den jsem
vzpomínala na to, co moje máma jednou řekla - že teta byla odmala
nebezpečná, nevyrovnaná a navštěvovala různý cvokaře. Už jsem chápala,
jak to myslela, až moc dobře. Byla blázen. Vyvrcholilo to na moje
patnáctiny. Přišla a začala mi brát těch pár mých věcí, hlavně památky
na rodiče. Rozčílila jsem se, popadla máminu starožitnou dýku a bodla ji
pětkrát do břicha, s obrovskou radostí. Tu dýku mám od té doby pořád u
sebe. Sbalila jsem si věci, vzala tátovu starou vycházkovou hůl s lebkou
a co nejrychleji se odklidila pryč.
Nehledali mě, věděla
jsem, že nebudou. V domě po mně nebylo ani stopy a na to, že teta je
něčí poručnicí všichni dávno zapomněli.
Dokonce jsem zavolala
policii, jako náhodný anonymní svědek. Už stačilo jen najít školu s
internátem. Nebyl to problém, takže jsem teď na internátní střední. Tedy
byla jsem tam přesně rok, až do teď." odmlčela jsem se, "Tím znovu sama
jsem narážela na to, že jsem se přes devět let musela spolehnout jen na
sebe."
Tvářil
se skoro šokovaně. "Asi už vím, proč jsi mi přišla jiná. Něco takového
člověka změní. Je pak silnější a přesně taková mi přijdeš - silnější."
"Takže? Nevadí ti, že máš za ženu vražedkyni?" zeptala jsem se s nejistotou v hlase.
Na tváři se mu objevil tajemný, nevypočitatelný úsměv, jehož význam jsem později poznala velmi dobře.
"Proč by mělo?" odpověděl otázkou.
Z ničeho nic se mi udělalo hrozně zle a málem jsem omdlela. Loki mě chytil a objal.
"Musíš
odpočívat, přijmout asgardské výhody není snadné, první týden budeš
dost oslabená." řekl mi jemně a položil mě na postel, "Měla by jsi
spát."
"S radostí, jen je mi líto těch šatů, ale nemám energii ani na pohyb rukou, natož abych si je sundala..." zamumlala jsem.
"Jestli chceš, pomůžu ti. Přeci jen, jsem tvůj manžel." navrhl.
Na
obranu jsem už vážně neměla, tak jsem se jím nechala svléknout. K jeho
dobru musím uznat, že se mě nedotýkal nadbytečně, zřejmě nevěděl, co si
může dovolit po tom, co jsem mu vyprávěla.
"Dobrou noc, Ginie." zašeptal při odchodu.
"Dobrou Loki." zamumlala jsem ještě, než jsem upadla do spánku.
Skvělá kapitolka..-je mi Ginie vážně líto.. :( Těším se na další.. :) :D
OdpovědětVymazatDík. :D No, mně jí je taky líto, i když jsem si to sama vymyslela...
VymazatChúďa dievča neželala by som taký život nikomu. Lokiho vykresľuješ celkom zaujímavo, vie si uvedomiť svoje chyby, snáď to tak aj ostane a možno manželstvo nie je odsúdené k zániku. :D
OdpovědětVymazatVím no, chudák ona... Ano, čas od času si své chyby uvědomí, někdy i bez toho, aby mu to někdo vmetl do ksichtu :D
VymazatTak jo:D
OdpovědětVymazat1. Všechno nejlepší k narozeninám(opožděně:D) ! :) závidím trička, kabát i boty :D
2. Můj Bloglovin' se nějak seknul a vůbec mi neukázal tvoje nový kapitoly, takže to dočítám až teď..
3. Píšeš skvěle
4. Loki je slaďouuuš
5. Jsem zvědavá, jak to bude dál :)
1. Díky :D
Vymazat2. V takových situacích se hodí, že nemám kapitoly moc dlouhý :D
3. Děkuju :D
4. To on obvykle je... :D
5. Já vlastně taky :D
kapitola byla opravdu skvělá a je mi jí moc moc líto, nikomu absolutně nikomu bych to nepřála ani nepříteli a Loki mě překvapil byl tak milý moc se těším na další kapitolu :)
OdpovědětVymazatP.S. moc moc moc ti děkuju i tady víš za co a doufám že ti nebude vadit že tě budu uvádět v úvodech :)
Díky. A myslím, že nikdo by nikomu nic takovýho nepřál... No a Loki prostě musí překvapovat :D
VymazatP.S. nemáš zač a nebude mi to vadit :D
Chudinka Ginie... Loki je na jeho poměry milej a to hodně. Těším se na další :D
OdpovědětVymazatLituji Ginie :( tím co si prošla. Nechtěla bych to zažít. Vážně dobře píšeš :).
OdpovědětVymazat