20. května 2014

The Chosen | Kapitola 7 | Meet my friends (part 1)

Ahoj,
je tu Úterý, takže také další díl The Chosen.

Na naší škole je maturitní týden, což pro nás ostatní znamená méně školy. Zítra například jen čtyři hodiny :D Pro vás to znamená, že máte naději na víc kapitol v jednom týdnu ...uvidíme :D

Potřebovala jsem děj trochu "odlehčit", takže si uděláme výlet na Midgard za Giniinými (mám pocit, že neumím skloňovat jméno, co jsem vymyslela) kamarády. Je to celkem na tři kapitoly a některý "tupý" hlášky jsou přímo od mojí party :D
Enjoy!

××××××××××××

Ráno jsem se vzbudila v poledne. Trochu mě bolela hlava a cítila jsem se jak po flámu.

Vylezla jsem z postele, omotala se dekou a vyšla z pokoje.
"Dobré ráno." zaznělo z pohovky.
"Ahoj Loki." pozdravila jsem a zamířila do koupelny. Opláchla jsem si obličej a dala si rychlou sprchu. Potom jsem se oblékla a rozhodla se ignorovat svojí fyzickou kondici. Přisedla jsem si na pohovku, vzala si ze stolku jablko a začala jíst.

"Myslíš, že bych si mohla dojít na Zem pro věci?" zeptala jsem se mezi sousty.
"Pochybuji."
"A to proč jako?"
"Otec řekl, že teď patříš sem a na Midgard se vracet nemáš. Takže oficiálně nemůžeš. Ale já ti rád pomůžu." řekl s úsměvem.
"To by bylo fajn, jen to dojím." prohodila jsem a znovu hryzla do jablka.
Jedla jsem a sledovala ho. Četl si v nějaké velké knize. Nuda.

"Můžeme." řekla jsem nakonec.
"Dej mi minutu." ozval se aniž by vzhlédl.
Znovu jsem si sedla a čekala.
"Můžeme." řekl pak.
Přišlo mi, že to udělal jen aby tu velel on. Vyhrabala jsem se na nohy. "Takže?" zeptala jsem se svojí oblíbenou otázkou.
"Chyť se mě." odpověděl.
Poslechla jsem. Jakmile jsem se ho chytla, puf, byli jsme na Zemi. Zamotala jsem se, ale Loki mě naštěstí pohotově chytil.
"Páni! Tohle mě musíš někdy naučit." vydechla jsem.

Dobře on, říkala jsem si. Trefil se do dobré země, to je úspěch. Jak mohl tušit, že jsem z Anglie? Dokonce stačilo chytit vlak z nádraží Victoria a budeme u mého bydliště.

Byli jsme v prázdné uličce, takže jsem stihla pár nezbytností.
Za prvé vysvětlit Lokimu, že se nemůže jen tak procházet městem v jeho asgardském oblečení. Nejdřív protestoval, ale nakonec jsem ho přesvědčila. Teď stál naproti mě v džínech a košili. Vypadal, jak to jen říct... doslova lidštěji.

Za druhé: "Mluvení nech na mě a hlavně se nad lidi nepovyšuj."
Tvářil se, že by mě nejradši zabil pohledem. Kde je ta starost z včerejšího večera?
"Pokusím se." procedil mezi zuby.

Vyrazili jsme směrem k nádraží. Pobavil mě Loki, když se podivoval nad neskutečným provozem a nebyl schopen pochopit, jak tři světélka nad sebou (ano, semafor) dokáží zastavit takové proudy vozů.
"Lidi zastavují, když svítí to červené." snažila jsem se mu to vysvětlit.
"Vy tu posloucháte světla?" zeptal se udiveně.
Ne, to už nevydržím...a vybuchla jsem smíchy. Dotčeně na mě pohlédl.
"Ehehe, promiň. Ty světýlka - semafory jsou jen způsob jak se lidi snaží udržet pořádek na silnici. Vyrobili je lidi, ovládají je lidi a na všechno pak dohlíží lidi."
Kývl hlavou, že už to pochopil.

Došli jsme k přepážce, kde prodávají lístky. Odtamtud jsme následně šli k vlaku.
Bylo ještě deset minut do odjezdu, ale vagony už byly připravené. Nastoupili jsme a usadili se na dvojsedadlo úplně vzadu.
"Předpokládám, že teď jedeme do tvého bydliště. Proč se tam jednoduše nepřemístit?" zeptal se.
"Já se s tebou přemístila, ty se mnou pojedeš vlakem." odpověděla jsem.
Nic nenamítal.

Vlak se najednou rozjel. Naklonila jsem se a položila si hlavu na Lokiho rameno. Nejdřív ho to překvapilo, ale pak mě dokonce objal rukou kolem ramen. Asi jsem usnula, protože už jsme dávno vyjeli z Londýna aniž bych si toho vůbec všimla. Zazívala jsem a protáhla se. Jeho ruka pořád spočívala na mém rameni.
"Přeji znovu dobré ráno... i když už bylo poledne. To bylo ostatně už když jsi vstávala poprvé." řekl s úsměvem a dal mi pusu na vlasy.
To mě překvapilo, ale nebránila jsem se. Proč by taky ano?
Zvedla jsem hlavu a rozhlédla se, abych zjistila, kde vlastně jsme. Příští stanici jsme vystoupili.
Vyrazili jsme na krátkou, asi dvě minuty trvající cestu k místu, kde žiju. Obyčejná budova internátu. Dívčího internátu, kam samozřejmě muži nemůžou. Proto jsme to vzali oklikou, skrz díru ve zdi místo hlavním vchodem. Nejdřív mě napadlo nějak Lokiho přestrojit, ale říkala jsem si, že ho nebudu trápit, když ho čeká něco ještě horšího - setkání s mými kámoškami.

Zahnuli jsme za dva rohy a octli se před jedním ze spousty dvoupatrových domů. Vešli jsme dovnitř. Byt, kde jsem žila byl v přízemí, takže jsme už stáli přede dveřmi.
"Ještě než půjdeme dovnitř tě musím varovat, že mám poněkud střelné spolubydlící. A ty nebudeš čarovat." řekla jsem.
"Beru na vědomí a pokusím se." odpověděl s úsměvem.

7 komentářů:

  1. To s těmi semafory..! :D Hrozně se těším na další kapitolu- doufám, že snad bude ještě v tomhle týdnu.. :) Jsem zvědavá, jak bude Loki reagovat na ty její kamarádky.. :D :D

    OdpovědětVymazat
  2. Semafory mě dostaly a najdu si tě pokud nepřidáš novou kapitolu co nejdříve nechala jsi mě tak napnutou takže piš piš piš :) :D

    OdpovědětVymazat
  3. Semafory zabily :DDD světýlka vládnou světu ! A teda těším se na další kapitolku :D chudák Loki... :D

    OdpovědětVymazat
  4. Doufám, že ostatní holky Lokimu daj zabrat :D snad bude další kapitola už tenhle tejden! :D:)

    OdpovědětVymazat
  5. To už je úterý?! V poslední době nějak nevnímám.
    Každopádně dobrý. Pobavilo. :D
    Těším se příště. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ty daj Lokoušovi zabrat. Mám pocit, že si bude přát Thora :D

    OdpovědětVymazat
  7. Copak má ten Loki za lubem...tohle nebude jen tak :D

    Nejvíce mě dostaly semafory :D
    Těším se na další díl :)

    PS: Omlouvám se, že jsem pár předchozích dílů neokomentovala, ale psala jsem to přes mobil a nějak to sem asi nedošlo :(

    OdpovědětVymazat