The Chosen | Kapitola 13 | Tears of happiness

Ahoj,

jak jsem slíbila, přidávám opět o něco dříve a v Úterý bude další :D

Pokusila jsem se vložit city, snad se to i povedlo...

Enjoy!

××××××××××××

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem v asgardské ošetřovně. Vypadalo to, že mám pokoj na vyšší úrovni, snad takový 'nadstandard'.

Zamrkala jsem, když mě oslnilo světlo odražené od zlaté stěny. Rozhlédla jsem se po pokoji. Byl prázdný. Tak trochu jsem doufala, že tam bude Loki čekat na mé probuzení, aby se mi omluvil. Nebyl tam, ale na stolku ležel dopis.

Opatrně jsem se posadila a čekala, jestli se dostaví bolest. Nedostavila se, zřejmě díky zdejším vyspělým léčebným metodám, nebo dobrým analgetikům. Místo toho se dostavila ošetřovatelka.

"Byla jste týden bez vědomí. Vyléčili jsme vás a zítra můžete odejít." řekla, "A mimochodem, tohle vám tu nechal váš manžel." Ukázala na dopis a odešla.

Vzala jsem ten papír do ruky, rozložila ho a začala číst:

'Drahá Ginie, chci se ti omluvit.'

V tuhle chvíli by bylo na místě osušit si slzu v koutku oka. Neměla jsem jakou, a tak jsem pokračovala ve čtení:

'V první řadě za to, jak jsem byl necitlivý na té vyjížďce. Musel jsem si to celé znovu promyslet, jestli to tak lze říct. Jde také o pár věcí, které ti ještě musím říct.

Za druhé za to, jak jsem tě ignoroval. Potřeboval jsem být sám a potřeboval jsem čas.

A také samozřejmě za to, že jsem zapříčinil tvé zranění. Nikdy bych ti nedokázal vědomě či úmyslně ublížit, což doufám víš.

Právě proto jsem nechtěl, abys do Jotunheimu chodila. A také proto jsem tě od sebe odstrčil, ale to už je na delší vysvětlování.

Jednoduše jsem se dozvěděl několik nových věcí, které ti musím říct, až se probereš. Možná to změní tvůj názor na mě, ale pevně doufám, že ne. Trápí mne to.

Každou noc, když nemám žádné povinnosti, sedám u tvé postele, mluvím na tebe a přeji si, aby ses probudila. Ve dne tu být nemůžu, proto jsem ti nechal tento dopis, pro případ, že se probereš právě v mé nepřítomnosti.

A proč tu nemohu být přes den? Jsem teď totiž králem. Thor byl vyhnán a Odin upadl do spánku.

A ty jsi teď královna. Jsi ráda? Těším se, až budeš se mnou.

S láskou Loki

P.S.: Miluji tě... z celého svého srdce.'

Byla jsem z toho naměkko a očekávaná slza se konečně dostavila. Celý proud slz.

Tak přece jen má city. A za to jsem moc ráda.

Odložila jsem dopis na stolek, aby ho moje slzy nerozmočily, aby Lokiho rukopis zůstal nepoškozený.

Tenhle kus papíru má pro mě veliký význam. Jako si holky schovávají milostné dopisy, já si schovám tenhle - omluvný. A vlastně i trochu milostný.

Ale objevily se i otázky. Co mi potřebuje říct? Co ho trápí? Tají mi něco?

Z myšlenek mě vytrhl příhod ošetřovatelky.

"Musíte se teď vyspat." oznámila mi a zhasla v místnosti.

A pak mě to napadlo - budu spánek předstírat.

Muselo být kolem jedné ráno, když Loki dorazil.

Posadil se k mé posteli.

"Řekli mi, že ses konečně probrala." zašeptal do ticha, "Je mi líto, že jsem u toho nemohl být. Mám teď moc povinností, ale až budeš se mnou, bude to lehčí. Doufám, že se na mě nezlobíš, že se nezlobíš moc. Bylo pro mě těžké být k tobě tak tvrdý. Ale jak jsem psal v dopisu, který jsi očividně četla, potřeboval jsem čas, být sám a všechno si promyslet. To ti vysvětlím zítra, až tě pustí. Miluji tě..."

Zvedl se a políbil mě na vlasy. Měla jsem co dělat, abych se neprozradila.

Když odešel, zůstala jsem vzhůru, zírala do stropu, přihlouple se usmívala a ronila slzy štěstí. Štěstí z toho, že opětuje mé city. Ať mi chce říct cokoliv, mou lásku to nezmění. Nezmění to ani to, že on miluje mě.

...miluje mě ...slzy štěstí ...a pak hluboký, šťastný spánek.