16. února 2014

Na Valentýna

Ahoj,
tak mám tu svůj první jednorázový příběh, tak trochu opožděně valentýnský. Taky pracuju na kapitolovce, ale na tu si musíte chvíli počkat, než zjistím, jestli mě vlastně baví, abych jí dokončila...
Tak doufám, že se bude líbit :D
Enjoy!

××××××××××××

Jednou večer - na svatého Valentýna, zrovna když jsem se vracela domů jsem před svým domem uviděla stát nějakého muže. Byl vysoký, černovlasý a měl na sobě elegantní oblek s černým kabátem. Jak jsem se blížila, měla jsem pocit, že má poněkud strápený výraz. Když jsem došla k němu, podíval se na mě a zářivě se usmál.
"Potřeboval bych někde přenocovat, nepozveš mě dál Lis?"
Byla jsem překvapená, že zná mé jméno, když já jsem ho viděla poprvé. "A kdo jako jste? Neznám vás..." namítla jsem.
"Jsem Loki, z Asgardu."
Byla jsem zmatená, co to tu říká? Ale něco na něm mě okouzlilo a tak jsem souhlasila a pozvala ho dovnitř.

Vešli jsme do předsíně a on si sundal kabát. Celou dobu jsem ho sledovala, ale došla jsem jen k tomu že je elegantní, okouzlující a sexy...

Prošli jsme předsíní dovnitř do domu a já zamířila do koupelny umýt si ruce. On mezitím zůstal stát v obýváku. Když jsem tam taky dorazila, viselo jeho sako přes opěradlo židle a on byl pohodlně usazený na gauči... Udivilo mě s jakou samozřejmostí si u mě doma počíná, možná i trochu vyděsilo. Chtěla jsem ho oslovit, ale nevěděla jsem jak - tykat nebo vykat? On mě oslovil Lis, tak jsem se odhodlala a řekla jsem mu jménem. "Chceš něco k jídlu nebo k pití Loki?"
Podíval se na mě a opět se tak tajemně usmál. "Moc rád Lis, mám docela hlad."

Zašla jsem do kuchyně a zůstala tam stát. Přemýšlela jsem, co mu asi tak dám, když tu nemám pomalu jídlo ani pro sebe. Nakonec jsem se do obýváku vrátila se dvěma omeletami. Nervózně jsem se ušklíbla: "Nic jiného tu nemám, promiň"
On mi na oplátku věnoval uklidňující úsměv: "To je v pořádku Lis, uklidni se, nebuď nervózní."
Už jsem to nevydržela a vybuhla jsem: "Jak nemám být nervózní? Dnes tě vidím poprvé, ale ty už znáš moje jméno. Vůbec tě naznám, ale pozvala jsem tě k sobě domů..." Začala mi docházet slova i dech.

"Dobře, omlouvám se."
"Cože?" zarazila jsem se.
"Jen říkám, že se omlouvám jestli jsem tě vyděsil...," zase nasadil ten jeho úsměv, "ale potřeboval jsem někam jít."
"A jak si přišel na mě?"
"No...mám magické schopnosti a na tvé jméno a adresu jsem přišel pomocí nich... Prostě určité myšlenkové propojení - chci říct, že já potřeboval někoho, u koho bych mohl pár dní zůstat a ty jsi tou dobou myslela na to, že dnes nechceš být sama a v tu chvíli se ty myšlenky propojily a já zjistil kdo jsi a kde žiješ."
Asi mluví pravdu, říkala jsem si, protože to zní tak podivně, že to tak být musí a proto, že jsem na Valentýna sama být nechtěla...
"Uf...dobře tedy." řekla jsem a šla jsem zapnout hudbu. Myslela jsem, že to navodí lepší atmosféru... Pak jsem se otočila a sedla si k němu na gauč. Upírala jsem pohled do jeho očí asi minutu, ale nic jsem z nich nevyčetla.
Usmál se.... zase tak jako předtím - zářivě, ale tajemně. "Z blízka jsi ještě hezčí Lis" pošeptal mi do ucha. Natáhl ke mě hlavu a políbil mě.
Konečně povedený Valentýn, říkala jsem si a vnímala jen jeho chladné rty a studený dech... Pak mě pohladil po tváři rukou stejně chladnou, jako jeho rty.
"Jsem ráda, že jsme se potkali Loki..." vydechla jsem a pak jsme pokračovali v líbání.

Nakonec jsme spolu usli nahoře, v mé ložnici ve společném objetí. Ano, usnula jsem v Lokiho náruči....

6 komentářů:

  1. Awwwweee! :3 To je boží! *.* Doufám, že tě ta kapitolovka bude bavit psát, protože píšeš skvěle. ;D

    OdpovědětVymazat
  2. Je to moc pěkné. Doufám že tě ta kapitolovka bude bavit

    OdpovědětVymazat
  3. Bože, se svou kapitolovkou mám podobný problém:D
    Je to hezky napsané a myslím, že sen každé fanynky Lokiho. Ačkoliv... pokud by si našel můj dům a znal mé jméno... asi bych neskončila jen u líbání:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eh...nikdo neříká že skončili jen u líbání :D

      Vymazat