9. května 2014

The Chosen | Kapitola 5 | The Wedding (part 2)

Ahoj,
jak se máte? Já super, ve středu (7.5. v 7:05) jsem měla narozky. Ve Čtvrtek jsme měli doma oslavu. Chtěla jsem sem napsat už v ten Čtvrtek, ale pak jsem šla na koně. Takže...
No, tady máte obrázek, co jsem všechno dostala :D
dárky :D
No a dávám vám sem druhou část čtvrté kapitoly. Pátá kapitola bude (snad) v Úterý...
Skusila jsem to trošku zpřehlednit :D
Enjoy!

××××××××××××

Všude kolem byli lidé, na svatbu se jich přišla podívat spousta. Došli jsme nakonec uličky ohraničené strážemi, před Odinův trůn. Stála jsem naproti Lokimu a snažila se zůstat v klidu.

Všeotec vstal a v síni se rozhostilo ticho. Následovaly nějáké oficiální žvásty. Něco o potvrzení míru mezi dvěma říšemi skrze sňatek. Potom k nám přistoupila Frigga a říkala, co máme dělat. Chytit se za ruce a pozvednout je tak do úrovně pasu. Držela stuhu, kterou nám teď ruce omotala.

"Navěky spolu." pronesla. Pak řekla ještě něco, čemu jsem nerozuměla, zamumlala to. Věděla jsem ale, o co jde - bude ze mě Asgarďanka, jako každá jiná, budu mít možnost naučit se magii, dlouhý život a budu odolnější.

Dotkla se našich rukou. Objevila se zelená záře a já cítila zvláštní pocit, který se mi rozlil po celém těle. Záře zmizela a spolu s ní i ten pocit, teď jsem se pro změnu cítila oslabeně. Asi vedlejší účinek, napadlo mě.

Královna sundala tu stužku a bylo. Zvedli jsme ruce nad hlavu a lidé zajásali. S falešnými úsměvy jsme prošli do hodovní síně. Tam bylo podstatně méně lidí, jen pozvaní, ale i tak hodně.

Usadili jsme se ke stolu.
"Co teď?" zeptala jsem se Lokiho.
"Chvíli tu posedíme, ze slušnosti a pak se můžeme vypařit." odpověděl.

Byli jsme tam ještě tak půl hodiny. Pak začala hrát hudba.
"Nevim jak ty, ale já mizím." procedila jsem. Zvedla jsem se k odchodu a Loki taky.
"Přeci neodejdete bez tance!" ozvala se za námi Frigga. Chtěla jsem něco namítnout, ale nic mě nenapadalo.
"To s ní mám tančit?" zeptal se Loki. Královna jen mlčky přikývla.
"Radši přežiji jeden tanec s tebou, než čelit dalších sto let matčiným řečem." pošeptal mi. V těch dvou větách jsem z jeho tónu pochytila něco, co předtím úspěšně skrýval - že mnou zřejmě pohrdá.

Vešli jsme na taneční plochu, já se o něj trochu opřela a začali jsme tančit. Hudba byla klidná a pomalá, nějaký ploužák. Normálně bych si to užila, ale tehdy jsem se těšila, až vypadnu. Asi po pěti minutách nám bylo konečně dovoleno odejít.

"Myslela jsem, že sme kámoši, tedy v rámci možností, jako že držíme spolu! Ale podle tvýho tónu, toho cos řekl to zní, že mnou pohrdáš! Takže jsem zase sama, co?!" vybuchla jsem, když jsme vyrazili do komnat.
"Co, jak...-?" zdálo se, že až teď si uvědomil, jak to znělo.

Čekala jsem, že mi to vyvrátí, že se mi to jen zdálo. Nechtěla jsem na to všechno být sama ...zase. Jenže on nic. Odvrátila jsem se a vyrazila rychle do pokoje. Cestou jsem se několikrát málem přerazila kvůli těm pitomejm botám.

Vběhla jsem do pokoje a zabořila hlavu do polštáře. To, jak se choval, jak mě 'zachránil' před bílými šaty, všechny ty maličkosti za ty dva dny ...daly mi falešnou naději, že tu mám alespoň jednoho přítele. Ale ne, jsem sama, jako tehdy. Jednoduše mnou pohrdá.

Nevím, jak dlouho jsem tam takhle byla, ani kdy přišel.
"Omlouvám se." řekl.
"Tak?" Nezvedala jsem hlavu.
"Máš pravdu, ale ne úplnou. Pohrdal jsem tebou, ano, jako kýmkoli z Midgardu, jenže ty jsi jiná, jsi silnější. Nevím jak, ale přiměla jsi mě změnit názor. Ne na Midgarďany obecně, na tebe osobně. Jednoduše řečeno, jsi moje kamarádka, pokud chceš."
"A kdy jsem tě přiměla ten názor změnit? Do kdy si jen hrál přátelství?"
"Nejdřív to byla hra - tvářit se mile, v skrytu jí pohrdat, schválně jestli na to přijde - tak jsem si to říkal. Ale potom, co jsi mi řekla po tom tanci, mě napadlo, že to byla obrana. Obrana před faktem, že mi přijdeš milá, že na mě tak působíš... Před faktem, že se kamarádíčkuju se smrtelnicí."

Pohlédla jsem na něj s úsměvem, zloba ustupovala.
"Proč ti to přijde špatné, přátelit se se smrtelníky?"
"Jsou méně než já ...než my."
"To si nemyslím, právě jsem se stala Asgarďankou a nepozoruji na sobě rozdíl, spíš se cítím slabší."
"To je normální, tvoje tělo se s tím jen musí vyrovnat."

"Můžu se zeptat?" ozval se po chvíli ticha.
"Jasně Loki, o co jde?"
"Jak si říkala, že jsi zase sama, o co jde?"
Tohle jsem ještě nikomu nevyprávěla, ale zároveň jsem to potřebovala někomu říct.
"Musíš mi slíbit, že mě neodsoudíš." začala jsem.

12 komentářů:

  1. Tak za prvé- dodatečně ti přeju Všechno nejlepší..! :D +hrozně ti závidím ty trička a boty, jsou to naprosto úžasný dárky a teď ke kapitole- byla skvělá a moc, moc se těším na další..! :D :)

    OdpovědětVymazat
  2. Všechno nejlepší! Ty dárky ti závidim hlavně ty trička. Kapitolka byla suprová. Srašně se těším na další :D

    OdpovědětVymazat
  3. No tak jako ty mě tak já i tobě přeju všechno nejlepší + pusť si tenhle odkaz https://www.youtube.com/watch?v=hlbT4IEBpGU
    dárky jsi dostala krásný plus bych tě hrozně ráda viděla naživo protože si tě neumím moc představit no to je jedno kapitola byla skvělá a zoufale se těším na útreý

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za odkaz :33
      Já si upřímně neumím představit většinu z nás tady kolem :D A setkání naživo s některými z vás bych si užila :D

      Vymazat
  4. Moje myšlenka č. 1: To triko chci!
    Myšlenka č. 2: Ten kabát chci!
    Myšlenka č. 3: Tahle povídka je výborná! ;) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myšlenku "To triko chci!" jsem měla hned, jak jsem ho uviděla a totéž s kabátem :D
      A dík :D

      Vymazat
  5. Vše nejlepší k narozeninám :). A kde jsi sehnala ty trička ? :D jsou úžasná. A povídka byla prostě úžasná a ta část jak na Lokiho křičela jsem se málme orzbrečela :D úžasné vážně úžasně napsané

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :D
      Trička jsou z eBaye
      Děkuju a rozbrečet (ani skoro) někoho jsem v úmyslu neměla :D

      Vymazat
  6. Holka... už jen kvůli tvému šatníku bych tě strašně chtěla potkat naživo:D
    Nemusím zmiňovat jak moc závidím ta trička, ale zmíním jak moc miluju ty boty. Smím se zeptat, kde jsi je sehnala? Strašně dlouho sháním podobně stylizované, ale... bad luck:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hihi, to už jsi druhá, co by mě chtěla potkat :D
      Boty mám z Londýna... ne počkat, vlastně z Oxfordu (jsou to originál Martensky, což v Česku v obchodech snad ani nemaj), ale hodně podobně vypadající napodobeniny se dají sehnat v Deichmanu (takovej zlepšovák, když zrovna nemáš po ruce letado do Anglie). Když je mám vedle sebe v poličce, rozdíl nejde téměř postřehnout... :D Snad jsem trochu pomohla :D

      Vymazat