5. července 2014

The Chosen | Kapitola 18 | Let the fun begin

Ahoj,
rozhodla jsem se, že ještě než odjedu do Španělska, vám sem dám další kapitolu. Nebudu tu kolem 11 dní a nevím, jestli tam najdu wifi. Každopádně vám tu zanechám něco přednastaveného.

Nemohla jsem si nevšimnout, jak vás zarazilo, že Ginia půjde v klidu zničit Jotunheim. Mě samotné to nezní tak nelogicky. Ona je přeci jen 'obyčejná' šestnáctiletá holka, která si o Jotunech jenom četla v asgardských knihách, kde je zaručeně vykreslují jako nic moc osoby a navíc, ona po morální stránce záležitosti prostě neřeší. A taky - je do Lokiho zabouchlá a nechce ho ztratit, takže jí přijde lepší jet v tom s ním.

A dnešní kapitola ve stručnosti - nedomyšlený plán na ničení jednoho světa pokračuje, doplněn neužitečnými řečmi.
Enjoy!

××××××××××××

Několik posledních dnů jsem strávila vymýšlením vylepšení pro své zbraně a vzhledem své zbroje. Hlavně proto, že jsem věděla, že to, co se chystá Loki udělat, lépe řečeno, co se chystáme udělat, se možná neobejde bez boje či následků, nejspíše obojího. Pozvat Ledové obry na Asgard a pokusit se zničit Jotunheim je velká šílenost. Jenže pokud v tom člověk jede ještě s někým, koho miluje, nejeví se mu to tak.

Zrovna jsem seděla na zemi a pomocí kouzla si upravovala hůl. Tu starou s lebkou, po tátovy. Krom zabudované dýky teď už dokázala střílet červené paprsky z 'očí' a také se přeměnit na luk. Takové 'all in one'. Bavilo mě pomocí magie vymýšlet tyhle kraviny.

"Co to tady tropíš?" zeptal se Loki.
"Upravuji si zbraň." odpověděla jsem.
Vstala jsem a políbila ho. Pak jsem odstoupila.
Prohlédl si mě od hlavy k patě. "Sluší ti to." pochválil mě.

Spokojeně jsem se usmála. Vyměnila jsem své staré oblečení za něco ... zajímavějšího. Teď jsem měla kabát až ke kolenům s vysokým límcem a sepnutý řetězy, kožené kalhoty a boty těsně pod kolena se stříbrným šněrováním. Na zápěstích stříbrné chrániče s ostny. Celé to bylo laděné do černé a stříbrné.

"Teď vypadáš skvěle. Ale něco tomu chybí..."
"A co?" zajímalo mě.
"Helmice." odpověděl.
"To máš pravdu, ale mě došly nápady. A hezčí, než je ta tvoje, bych stejně nevymyslela." povzdechla jsem si.
"Mám pro tebe návrh." opáčil s úsměvem, "Mám teď helmu trochu upravenou, rohy jsou více zatočené a tak, takže ty by jsi mohla použít tvar té staré. Pak bude jasné, že patříme k sobě."
"O, dobře." pousmála jsem se.
A od té doby k mé výzbroji patří i helmice s rohy, jen stříbrná.
Objal mě kolem ramen a dal mi pusu na vlasy. Přitiskla jsem se mu na hruď a poslouchala uklidňující tlukot jeho srdce. Věděla jsem, že dokud jsme spolu, překonáme všechno.
Najednou zvedl hlavu.
"Je to tu." prohlásil, "Jdou přivést zpět Thora. Musíme začít."
Odstoupil ode mě a měl se k odchodu.
"Počkej, jdu s tebou. Řekli jsme, že jsme v tom spolu." pronesla jsem pevně.
Jemně přikývl a počkal na mě. Pak mi nabídl rámně.
Za pár minut jsme byli v trůní síni.
"Kdo všechno tam šel?" vyštěkl Loki otázku na jednoho ze strážců, kterého jsem mezitím provrtávala vražedným pohledem. Nutno poznamenat, že od Lokiho nástupu na trůn klesla má pověst a popularita skoro stejně, jako ta jeho. Jen kvůli tomu, že jsem jeho žena. Zároveň se to dalo dobře využít, protože asi nikdo se necítí dobře, když je provrtáván vražedným pohledem bohyně smrti.

"Celá čtveřice..." odpověděl strážce potichu.
"A kdy jsi nám to hodlal sdělit?" zeptala jsem se tvrdě a podezíravě. Nedalo se říct, že by mi vadilo mít takhle navrch.
"Já ...já, omlouvám se. Zrovna jsem..." zakoktal.
Loki ho umlčel pohybem ruky a jen nad tím protočil očima.

Pokračovali jsme dál do místnosti. Tam se Loki usadil na trůn a já opatrně přisedla na opěrku. Tak jsme to dělali vždy, protože Lokimu se nelíbilo, když jsem tam jen tak stála opodál. Chtěl mě mít u sebe co nejblíž.
"Pošlete za nimi Ničitele! A nechte nás!" křikl ještě na stráže.
Když strážní odešli, vážně se na mě zadíval.
"Jsi si jistá, že do toho se mnou chceš jít?" ujišťoval se.
"Samozřejmě, drahý." odpověděla jsem s úsměvem a letmým polibkem, "Ale co potom, až bude po všem?"
"Odin se probudí a uvidí, kdo zničil Ledové obry. Dokážu, že jsem hodný trůnu více než Thor, nebo alespoň stejně, jako on."
"Takže chceš vyvraždit své pokrevní příbuzné?" zeptala jsem se, "To není zrovna ukázkou cti, morálky ani ničeho podobného."
"Říká ta, co zapíchla vlastní tetu." oponoval s úšklebkem.
"Díky, že mi to tu předhazuješ." odsekla jsem a otočila se k němu zády.
"Promiň, špatný vtip." omluvil se a objal mě kolem pasu, "Ale teď už dost, zábava teprve začne."

V tu chvíli dorazil Ničitel na Zemi.

Žádné komentáře:

Okomentovat